Šrí Ramana Maháriši

25.09.2014 13:28

Ramana se narodil jako Venkataraman Iyer 30. prosince roku 1879. V čase jeho zrození nikdo nevěděl, že právě on je předurčen stát se jedním z největších indických světců. Narodil se tamilsky mluvící bráhmanské rodině v Turuchuzhi, Tamil Nadu v Indii. Potom, co ve věku šestnácti let dosáhl osvobození, odešel z domova k povátné hoře Arunachala, která byla po staletí uctívána jako ztělesnění Šivy.

 

Duchovní hledající z celého světa stále cestují k Arunachale a do Ramanova ášramu v Tiruvannamalai, který je věčným svědectvím jeho moudrosti. Ášram je položen západně od poutního města Tiruvannmalai, které přirozeně vyrostlo okolo Ramany, zatímco byl stále ještě ve fyzickém těle. Ve skutečnosti bylo mnoho budov navrženo a postaveno přímo pod jeho dohledem. Mnozí věří, že ášram je přímou manifestací jeho nekonečné přítomnosti a milosti.

 

Šrí Ramana říkal, že nejčistší formou jeho učení je mocné ticho, které z něj vyzařovalo a dokázalo utišit mysl naladěných. Mluvenou formou předával učení pouze ve prospěch těch, kteří nedokázali jeho tichu porozumět nebo, pravděpodobně, nemohli rozpoznat, že oni sami byli tím tichem, které v jeho přítomnosti zažívali.

 

Tato mluvená učení vyvěrala z jeho přímé zkušenosti Átmanu jako jediné existující reality známé jako „Já“ nebo „Zdroj“. Když byl požádán o radu, doporučoval sebedotazování jako nejpřímější cestu k mókše – osvobození z karmických cyklů smrti a znovuzrození. Přestože jeho primární učení je propojeno s non- dualismem, advaita vedantou a jnana jógou, doporučoval také bhakti jógu ( odevzdání se božství ) a těm, kteří se mu jevili připravení, dával souhlas k mnohým jiným cestám a praktikám.

 

17. června roku 1896 ve věku šestnácti let měl Venkataraman život proměňující zkušenost. Spontánně započal proces sebedotazování, které během několika minut kulminovalo v jeho trvalé probuzení. V jedné z jeho vzácných psaných poznámek napsal. „Hledajíc odpověd na otázku Kdo je ten, kdo vidí? jsem viděl jak tento mizí a zůstává To, co je věčné. Nezůstala žádná myšlenka, abych mohl říct Viděl jsem. Jak by potom mohla vyvstat myšlenka Neviděl jsem.“

„Bylo to v roce 1896 šest týdnů před tím, než jsem opustil Madurai směřujíc k Tiruvannmalai – Arunachale, když se v mém životě stala tato velká změna. Seděl jsem sám v pokoji v prvním patře domu mého strýce. Zřídka jsem býval nemocný a ten den bylo mé zdraví zcela v pořádku. Přesto mne náhle zaplavil mohutný strach ze smrti. Můj zdravotní stav nebyl důvodem a ani jsem necítil potřebu zjistit, zda byl jakýkoliv jiný důvod pro tento strach. Prostě jsem cítil, že zemřu, a začal jsem přemýšlet, co s tím udělám.“

 

„Nenapadlo mě konzultovat to s doktorem, stařešinou či přítelem. Cítil jsem, že musím vyřešit ten problém sám, přímo tam a v daném okamžiku. Šok strachu ze smrti zavedl mou mysl dovnitř a já jsem si, bez toho abych jakkoliv formuloval slova, řekl:„Teď přišla smrt. Co to znamená? Co je to, co umírá? Toto tělo zemře.“ V tom okamžiku jsem ztvárnil setkání se smrtí, lehl jsem si s končetinami roztaženými a imitoval mrtvolu, abych celému dotazování dodal hlubší opravdovost. Zadržel jsem dech a ústa měl zavřená, aby nemohl uniknout jediný zvuk a slovo „já“ či jakékoliv jiné nemohlo být vysloveno.“

 

„Dobrá tedy“, řekl jsem si, “toto tělo je mrtvé. Donesou ho na spáleniště a tam ho spálí na popel. Ale se smrtí tohoto těla, jsem já mrtev? Je toto tělo mnou? Je to tiché a nehybné, ale já cítím sílu mé osobnosti a dokonce hlas „já“ ve mně, nezávisle na tom. Jsem tedy Duch překračující tělo. Tělo umírá, ale já jsem nesmrtelný Duch.“ Toto všechno nebyla jen prázdná myšlenka. Zazářilo to mnou jasně jako živoucí pravda, kterou jsem vnímal přímo, téměř bez jakýchkoliv myšlenkových procesů.“

 

„To „Já“ bylo něco opravdového, jediná opravdová věc a všechna vědomá aktivita spojená s tělem byla zaměřena na toto já. Od toho momentu toto „Já“ zaměřovalo pozornost samo na sebe mocně fascinováno. Strach ze smrti navěky zmizel. Ego se ztratilo v záplavě vědomí. Rozpuštění se v „Já“ od té doby nerušeně trvalo. Jiné myšlenky přicházely a odcházely jako různé tóny hudby, ale „Já“ pokračovalo jako základní tón ( „to, co je slyšeno“ z Véd a Upanišad )…tón, který je pod vším a mísí se všemi ostatními tóny.

 

Zanedlouho po této zkušenosti ukradl Ramana peníze určené na studia jeho bratra a nastoupil na vlak do Tiruvannmalai, kde strávil zbytek svého života. Z mladého mudrce vyzařovala nevysvětlitelná energie a jeho ticho bylo tak hluboké, že se lidé začali shromažďovat v jeho blízkosti. Komunikoval pouze v tichu či psaném slově po celých jedenáct let a strávil velkou část času v hlubokém meditativním stavu známém jako Samádhi. Video „Mudrc z Arunáčaly“ je dokument vytvořený lidmi z Ramanova ášramu a je krásným úvodem do jeho učení a života.

 

Jeho primárním učením je sebedotazování nebo prvotní otázka „Kdo jsem já?“. Ramana doporučoval mentálně vložit tuto otázku do svého srdce a opakovat ji nezávisle na tom, jaká odpověď se objeví. S opakováním této otázky se dřív či později mysl obrátí dovnitř a uvidí „To, co vidí“, životní sílu či zdroj ve středu vašeho bytí. To je onen Zdroj známý jako „Já“, jenž je útočištěm opravdového naplnění a trvalého štěstí. Odlišné verze tohoto základního sebedotazování jsou používány mnoha učiteli této linie.

 

Kosi uvažuje o své přímé zkušenosti

Ramana byl tak jasně zaměřen na Pravdu, že tuto čistou esenci vyzařoval. Lidé byli v jeho přítomnosti transformováni a probouzeli se do pravdy ve středu jejich bytí. Až do dnešních dní je v Ramanově ášramu v Tiruvannmalai hmatatelná jeho přítomnost. On sám řekl : „Arunáčala je srdcem světa.“ A já mohu toto jedině potvrdit. Není možné popsat tu zázračnou zářící energii, kterou člověk zažívá v přítomnosti Arunáčaly Šivy a v Ramanově ášramu.

Život v Indii je místem obrovského kontrastu mezi nepopsatelnou krásou a naprosto základní absolutně drtivou chudobou. Energie Ramany a Arunáčaly jsou tak hmatatelné, že jsem se několikrát cítila jako bych měla být doslova „vivibrována ze svých bot“. Je to hluboce pokořující být v přítomnosti tak nepopsatelného ohně milosti. Všechno, co jsem si myslela, že vím, než jsem dorazila do Indie, bylo zničeno ve chvíli, kdy jsem poprvé zahlédla záblesk Arunáčala Šivy – Ramanova učitele. Jeho živoucí přítomnost je zkrátka všepronikající.

Mnoho zkušeností v Indii mne zmátlo, ale nejvíc matoucí byla přítomnost, kterou bylo možné cítit, když jsem seděla v místnosti známé jako Starý sál, místnost, kde byla Ramanova pohovka. Přirozeně jsem pozorovala staré černobílé záběry jeho křehkého těla podepřeného na pohovce zatímco proudy lidí naplnily prostor jako v dokumentu „Mudrc z Arunáčaly“. Četla jsem mnoho úvah Ramanových posledních dní ve fyzickém těle a jeho slavný výrok : „Říkají, že umírám, ale kam půjdu? Já jsem zde.“ Vždy jsem si myslela, že tím myslel Jsem zde ve smyslu totálnosti existence, což je pravda, ale musím přiznat, že zatímco jsem seděla v jeho pro satsangy určené místnosti, měla jsem dojem, že je tam stále velmi živý, sdílejíc satsang v tom nejvznešenějším nepředstavitelném tichu.

Přenos Ramanova učení je přírodní silou, ohněm, přítomností, prázdnotou, jenž je tak mocná, že jediné, co je třeba, je sedět ve Starém sále, být klidný a překážky k opravdové svobodě, skutečné či zdánlivé, jsou spalovány jeho živoucí přítomností. A zatímco sezení na podlaze bylo nesnesitelně nepohodlné, hodiny se zdály ubíhat jako minuty.

Byla jsem a stále jsem přitahována k jeho přítomnosti jako je maličký kus kovu přitahován k magnetu a zatímco jsem byla v Indii, bylo téměř nemožné jít kamkoliv jinam. Bylo to jako kdyby se životy a životy rozvíjely, přehrávaly a odžily. Bylo to žhnutí, které jsem nikdy předtím nezažila. Byl to klid, jenž je nemilosrdný a ostrý. Zářivý, nehybný a přitom vzešeně pokojný žár.

 

 

 

 

Ticho je opravdový učitel a bez jakékoliv nutnosti cokoliv dělat nabízí odpočinek neklidné povaze mysli. Opravdu, sedět na podlaze, kde bylo tolik známých osobností jako Author Osborne, Annamalai Swami, Major Chadwick, S.S.Cohen, Paul Brunton, Papaji, Gangaji, David Godman a mnoho dalších je jako spánek v Ramanově srdci. Myšlenka na hloubku toho všeho evokuje totální obdiv. Mnohokrát, zatímco jsem byla v Ramanově ášramu, jsem otevřela oči a hleděla v úžasu, jak jsou lidé z celého světa stále přitahováni do tohoto malého pokoje k jeho magnetizující přítomnosti.

Nechci tuto zkušenost oblékat do cukrového pláště. Opravdu, jako Gangaji mnohokrát říkala o této linii: „Není to pro slabá srdce.“ Mnohokrát jsem byla zaražena vším tím chaosem, nemocemi a hrabivostí tamějších ulic. Ze surovosti toho všeho mi chvílemi bylo fyzicky zle – zápach, špinavé krávy, smrt, která jakoby se vznášela ve vzduchu, šílená doprava s výpary starých motorů neustále napadající lidské smysly. A ve středu této surovosti jsem byla pravidelně šokována krásou a milostí indických žen, jejichž dokonale barevná sárí byla zcela nedotčená vší tou špínou okolo. Bylo to jako by tato sárí byla symbolem „Já“ nedotčeného iluzorní Májou života. Nic nemůže člověka připravit pro nepopsatelné extrémy Indie.

Na půdě ášramu se prolínají vůně vonných tyčinek a kadidla pronikajíc vzduch Ramanovy ( a jeho matky ) svatyně. Vše vyzařuje auru dávného a velmi zvláštně připomíná mystické křesťanské rituály tolik převládající v Katolictví. Vibrace zpěvů, šakti, Ramanova přítomnost, energie Arunáčaly prostoupená nejvyšším Tichem jsou jednoduše ohromující.

Velikost toho všeho byla absolutně děsivá, vzrušující a chvílemi směšná. Základní pravda, že Život prostě není pod naší kontrolou indická extrémní kultura potvrzuje. Slovem není možné sdělit onu nemilosrdnou intenzitu.

Konec konců, základní učení je velmi pravdivé – buď klidný. Buď tichý. Potkej smrt dříve, než opravdu přijde. Hluboce se odevzdej hlubinám svého vlastního srdce a o všechno, opravdu o všechno bude postaráno. Jednoduše řečeno, není nic, co je možné udělat…dokonce otevření se je již příliš mnoho snahy.

Slova a myšlenky jsou bezvýznamné v nekonečné přítomnosti věčného božského Mistra – mistra mistrů – Ramany Maharišiho. Cítím vůči jeho svaté živoucí přítomnosti velkou pokoru.

Kéž transmise Ramanova Ticha prostoupí tato plochá bezvýznamná slova a hluboce se Vás dotkne, navěky a vždy.

 

Om Ramana, Om Arunáčala Šiva, Om Šanti, Šanti,Šanti

 

 

 

TOPlist

Šrí Ramana Maháriši