Ačkoli jsme všichni především lidskými bytostmi, přece jen jsou mezi spiritualitou u mužů a žen velmi podstatné rozdíly. Tyhle rozdíly jsou dané nejen odlišnými rolemi, které v běžném světě přísluší mužům a ženám. Jsou dány především zcela odlišnou archetypovou stavbou vnitřních světů mužů a žen.
Za prvé je muž vzhledem k tomu, že musí obstát jako lovec (dnes manny maker), vždy v daleko větším ohrožení ve vztahu k vlastnímu stínu. Lovec si prostě nemůže dovolit nedokonalost, protože jinak nemá šanci získat kořist. Takže velmi často svůj stín potlačuje a kořist se stává iluzorní představou.
Žena (pokud není příliš vtažena do mužského světa) má své velké úkoly dané samotnou přírodou, takže usiluje spíše o úplnost a nikoli o dokonalost. Stín ji tudíž tolik neohrožuje.
A ty nejpodstatnější rozdíly jsou dány tím, že v mužském nevědomí existuje archetyp ženství Anima, zatímco v ženském nevědomí je to Animus, což je archetyp mužství. Muž je tedy nevědomě ženský a žena je nevědomě mužská.
Z toho plyne značné množství latentních i zcela konkrétních nedorozumění vzhledem k tomu, že enormní množství lidí se ještě stále řídí předsudkem, že ostatní lidé to mají stejné jako my. Což je samozřejmě nesmysl, protože každý člověk je zcela jedinečný. Vždyť animus i anima, stejně jako stín a ostatní archetypy mají širokou škálu vývojových stupňů, které určují pozici svého nositele v duchovním světě. Snad nejvíce srozumitelně o těchto pozicích mluví David Hawkins jako o stupních, na které může naše vědomí navibrovat.
