Máš mě vůbec rád?

03.05.2016 15:53

 

Autorka: Lenka Urban

- osobní příběh o nejzákladnější lidské potřebě -

 

 

 

Říká se, že ve vztahu nejvíce zraňuje neopětovaná láska. Ale, co když není neopětovaná, ale je jen nepochopena? Myslím si, že daleko více zraňuje, když někoho milujete a dáváte mu to najevo, jak nejlépe dokážete a on stejně vaše projevy lásky nevidí, anebo je neopětuje tak, jak byste potřebovali. To může být pro obě strany frustrující.

 

Každý máme potřebu lásky, potřebu přijetí. Jen každý z nás má jiný způsob, jak ji naplnit. Když potřeba lásky a přijetí není naplněna, člověk má tendence být podrážděný až agresivní nebo naopak smutný, úzkostlivý, stažený do sebe. A tak se vytváří bludný kruh nedorozumění s pocitem nenaplněné lásky a nepřijetí.

 

Jsem pro svého otce zklamáním

 

Já jsem se v tomto bludném kruhu točila se svým otcem téměř 30 let. Někdy v dětství jsem si vytvořila přesvědčení, že mě můj otec nemá rád. Že jsem pro něj zklamáním a nevyhovuju mu. Naše komunikace byla opravdu tragickým vyjádřením nenaplněných potřeb obou stran. Jenže ani jeden z nás si to neuvědomoval. Čím jsem byla starší, tím mezi námi docházelo k většímu napětí a konfliktům. Většina naší komunikace končila hádkou, mým pláčem, nebo několikatýdenním mlčením. Bylo v ní spousta agrese i lítosti. Výsledkem bylo, že jsem se ve vztahu k otci cítila rozpolcená.

 

Na jednu stranu jsem toužila po jeho lásce a přijetí, kterého se mi nedostávalo a měla jsem na něj obrovskou zlost, za to, jak se ke mně chová. Na druhou stranu jsem se cítila “povinna“ svého otce ctít a respektovat a mít ho ráda takového, jaký je, s přesvědčením, že si asi nic jiného nezasloužím. Roky plynuly, já jsem se osamostatnila a naše komunikace byla sporadická a téměř jednoslovná.

 

Máš mě vůbec rád?

 

Pak jsem se seznámila s dílem manželského poradce Dr. Garyho Chapmana – Pět jazyků lásky. Po přečtení knihy jsem si uvědomila, že jsem opravdu žila v iluzi toho, že mě můj otec nemá rád. On mi totiž celou dobu lásku projevoval, jen jiným způsobem, než jakému jsem byla schopna porozumět. Tohle uvědomění mělo pro mě velmi silný význam – strašně se mi ulevilo.

 

Láska, její prožívání a dávání, ovlivňuje to, jak se cítíme a jak situace všedních dní prožíváme.

Když se cítíme milováni nebo můžeme milovat, svět je tak nějak zářivější a život jednodušší.

 

Obrať se na chvíli do sebe a pověz si:

* Jaký projev lásky se nejvíce dotkne Tvého srdce?

* Jakým způsobem dáváš najevo lásku svému partnerovi, dětem nebo rodičům?

 

Gary Chapman popsal ve zmiňované knize pět způsobů, jakými si projevujeme lásku. Pro někoho to může být projev pozornosti, pro jiného obětí a pusa, pro dalšího milý dárek.

 

Miluji Tě svým způsobem, jinak to neumím

 

Můj otec pocházel z prostředí, kde se cenily dary jako projev náklonnosti. To je také jeden z pěti jazyků lásky. Jako dítě jsem od otce dostávala hračky, později peníze. Z počátku jsem jako každé dítě měla z hraček radost, ale když jsem byla starší, nedokázala jsem jejich hodnotu ocenit. Nechtěla jsem od táty hračky nebo peníze. Chtěla jsem něco jiného: pozornost a slovní ujištění o jeho lásce ke mně.

Naše jazyky lásky se úplně míjely. Zatímco můj otec na mě mluvil jazykem darů, já jsem potřebovala od něj slyšet, „Jsem na tebe hrdý“, “Jsi můj poklad“, “Záleží mi na tobě“. Moje citová nádrž lásky tak nemohla být zcela naplněna a já jsem se cítila nejistá ve velkém světě.

 

Každý z nás má ve svém srdci tzv. Nádrž lásky. A to, jak je plná nebo prázdná se odráží na naší spokojenosti v životě a na tom, jak se chováme, jak reagujeme a jak komunikujeme s druhými. Na plnost nádrže lásky jsou nejcitlivější právě naše děti. Láska je to jediné, čeho jim není nikdy dost.

 

Do jaké míry jsme se my, jako děti, cítili milovaní, mělo vliv na rozvoj naší sebeúcty, sebehodnoty a schopnosti komunikovat s okolím. Jak se má Tvá sebehodnota?

 

Přijímám Tě takového, jaký jsi

 

Dnes už vím, že slovní uznání a ocenění od svého otce nikdy nedostanu. On to prostě neumí. Není to jeho jazyk lásky. Už to nečekám. Jakmile jsem přestala lpět na tom, aby mi můj otec projevoval lásku mými jazyky, náš vztah se začal zlepšovat. Naučila jsem se vidět v jeho darech manifest jeho lásky vůči mně. Když dostanu peníze, přeložím si to do svého jazyka, který mi říká = Mám tě rád, záleží mi na tobě. Myslím na tebe. Jazykům lásky se dá totiž naučit.

 

Každý máme svůj primární a sekundární jazyk lásky, kterému nejvíce rozumíme, a nejlépe dokáže naplnit naši nádrž lásky. Ale jsme schopni naučit se vnímat a mluvit i ostatními jazyky. To je důležité hlavně pro naše děti, protože ty mluví zpočátku všemi pěti jazyky.

 

Porozumění je umění

 

Znalost pěti jazyků lásky mi pomohla utišit mou dlouholetou vnitřní rozpolcenost a odpověděla mi na otázku, zda mě má můj otec rád. Pochopení odlišností v projevech lásky mezi mnou a nejen mým otcem mi pomohlo stát se citlivější a vnímavější k sobě i druhým lidem.

Dnes, pokud se cítím nespokojeně a v napětí, jsem se schopna podívat do sebe a zjistit, že moje potřeba lásky není naplněna. A vím, co přesně potřebuji k jejímu uspokojení: pozornost a ujištění. Teď už jen zbývá si o lásku správně říct.

 

Řekni to srdcem

 

Můj život nesmírně obohatilo poznání konceptu Nenásilné komunikace Marshalla B. Rosenberga, který jsem se rozhodla učit a šířit dál jeho odkaz pod názvem Empatická komunikace. Základem empatických rozhovorů je právě spojení se srdcem. Nejprve se srdcem vlastním a pak se srdcem druhého. Je to cesta, která pomáhá tišit konflikty, předcházet nedorozuměním a léčit mezilidské vztahy. Jakou to má souvislost s pěti jazyky lásky?

 

Zjistila jsem, že čím více se cítím milovaná a přijatá, tím otevřenější a citlivější jsem vůči pocitům a potřebám lidí okolo sebe. Když se spojím se svými potřebami, cítím se milovaná sama sebou a to považuji za vrcholné umění lásky. Díky tomu mám pak sílu vést rozhovory klidnou cestou a hledat řešení, které bude vyhovovat oběma stranám a… říct si o lásku způsobem, který v druhém člověku vyvolá radost z toho, že může udělat můj život veselejším.

 

Poučena minulostí dnes svému manželovi říkám, „Jsem smutná. Mohl by sis prosím Tě ke mně na 15 minut sednout, dívat se mi do očí, držet mě za ruku a jen poslouchat, co bych Ti chtěla říct?“ A on mi na to s úsměvem odpovídá: „Rozumím, potřebuješ pozornost.“ A někdy si mě dobírá, že na něj zkouším zase nové finty nenásilné komunikace… 

 

 

Volání po lásce

„Cítím se odmítnuta.“ „Ignoruješ mě.“ „Jsi sobec, myslíš jenom na sebe.“ „S ničím mi nepomůžeš.“

 

To a mnoho dalších někteří z nás určitě někdy v životě už slyšeli nebo sami vyslovili. Jsou to však jen nešťastná vyjádření nenaplněné potřeby, volání po lásce: po pozornosti, zájmu, sdílení a po ujištění, že jsme milováni.

 

Můžete to říct i jinak. Např. „Jsem smutná, protože bych s tebou chtěla strávit více času o samotě.“

 

Pokud vás téma pěti jazyků lásky a empatické komunikace zaujalo a chtěli byste se dozvědět více informací a vyzkoušet si, jak se mluví ze srdce, můžete se přihlásit na mé semináře. 

 

 

 

---------

Semináře s Lenkou Urban v Praze:

24.5 - Jak si udržet lásku ve vztahu: 5 věcí, které od vás partner očekává

25.5 - 4 kroky k životu bez konfliktů

 


 

 

 

TOPlist

Fotogalerie