Dech je zázračný dar (Gantulga Ganjuur)

25.09.2017 11:35

 

Gantulga Ganjuur - rozhovor s Evou Karlasovou

Tip na akci: 13. 11. - Dech je zázračný dar- přednáška

 

Narodila se v Mongolsku, řízením osudu se však před dvaceti roky ocitla v Česku, kde již mnoho let předává tajemství spojená s metodou Vítězného dechu. Své poslání shrnuje lektorka prastarého védského učení Gantulga Ganjuur alias Gana slovy: „Dech nás všechny spojuje. Je to ten nejdůležitější lék a navíc je úplně zadarmo. Jde jen o to rozvzpomenout si, jak využít jeho úžasný potenciál.“

 

Gano, v Česku žiješ skoro dvacet let, co tě sem přivedlo?

To se musíš zeptat Boha (směje se). Původně jsem přijela vystudovat vysokou školu a nakonec jsem zůstala. Nejprve jsem se nějaký čas věnovala podnikání, pak jsem ale stále intenzivněji pracovala s dechovými cvičeními, která jsou v Mongolsku známá pod pojmem Dech života. Zpočátku jsem tuto znalost předávala jen kamarádům a známým, ale počet zájemců neustále rostl, takže jsem se nakonec rozhodla vydat tímto směrem a věnovat se výhradně léčení a duchovní cestě.

 

Pocházíš z rodiny velkých lámů a léčitelů. Vybavíš si první záblesk vědomí, že se jednou vydáš v jejich stopách?

(rozzáří se). To bylo ještě u maminky v bříšku. Vzpomínám si, jak mě obklopovalo bílé světlo, kterým občas probleskovaly takové zářivé paprsky... Byl to dokonalý pocit bezpečí a lásky, obtížně se to převádí do slov. Bylo to tak krásné, až se mi v jednu chvíli zdálo, že se mi na tento svět moc nechce. Ale věděla jsem, že je to třeba, takže jsem sama sobě řekla: „Dobře, když sem mám přijít, tak tedy přijdu.“ Po narození jsem na tenhle zážitek samozřejmě zapomněla. Vrátil se mi až během jedné meditace.

 

Předpoklady pro léčitelství se u tebe prý projevovaly už v dětství. Cítila jsi podporu ze strany rodiny?

Určitě. Mojí největší učitelkou byla a je moje maminka. Na cestě Vítězného dechu mě samozřejmě provázelo mnoho dalších učitelů, kteří již odešli na Nebe, a proto podle tradice jejich jména nevyslovujeme, pouze s nimi rozmlouváme v duchu a děkujeme jim. Velkým vzorem pro mě byl také můj strýc, který se modlil k Buddhovi 300krát denně a já jsem měla tu čest ho u toho pozorovat. Je třeba si uvědomit, že tehdejší doba duchovním směrům moc nepřála – přišla jsem na svět v 60. letech minulého století, takže jsem vpadla rovnýma nohama do éry komunismu. Většina mongolských lámů byla ve 30. letech vyvražděna během stalinistických čistek, hromadně se bouraly buddhistické chrámy, probíhala násilná kolektivizace... Bohužel to není věc, o které by se moc mluvilo. Dva moji strejdové se zachránili jen díky tomu, že přestali nosit oblečení lámů a začali se oblékat jako běžní lidé. Měli jsme zakázáno chodit do chrámů, takže jsme se všechno učili v podstatě tajně. 

Můj táta byl ve své době velmi známý a sledovaný člověk – vedl výzkumný tým zabývající se technickými objevy, byl to nesmírně chytrý člověk – dnes jsou některé jeho výtvory vystaveny v mongolském Muzeu techniky a vědy. Kvůli tomu, že byl neustále na očích veřejnosti měl ještě o něco těžší podmínky než ostatní, ale naše rodina si nikdy nestěžovala, nikdy jsme nenadávali na to, co je. Prostě jsme to brali jako danost. Každá doba má své plusy i minusy, lidé si bohužel často škodí tím, že se zaměřují jen na to negativní. To je pak základ všeho neštěstí (povzdechne si).

 

Můžeš to nějak rozvést...

Dnes bohužel hodně zapomínáme na to, že tělo potřebuje disciplínu a každodenní očistu. Tím ale nenarážím jen na naši tělesnou schránu, ale i na určitou revizi myšlení. Mnoho lidí se „koupe“ v negativních myšlenkách a pocitech, nejsou v kontaktu se svojí existencí, svou duší, se svým srdcem... A pak se jen diví tomu, jak málo je v jejich životě radosti.

 

Co bys takovým lidem doporučila? Kde by podle tebe měli začít?

V první řadě si každý člověk musí uvědomit, KDO je (zdůrazňuje) a proč přišel na tento svět. Bez tohoto vědomí bude jen neustále padat do dalších a dalších pastí. Nejsme sem posíláni za trest, ale abychom se radovali a žili v lásce. Jenže pak do hry často vstoupí ego, chamtivost a s nimi spojený vztek a lpění. My lidé neustále na něčem lpíme – hlavně na tom, co bylo a na tom, co bude. To, co se děje právě teď, nám tak často úplně uniká. Přitom všechno, co máme, je jen tenhle moment! (zdůrazňuje).

 

Do Česka jsi přivezla učení nazvané „Vítězný dech“, jak bys ho stručně představila?

Bůh nám dal několik léků, které jsou úplně zadarmo, ale my je v dnešní době bohužel nepoužíváme. Jedním z těchto darů je dech. V dechu se skrývá tajemství všech tajemství. Bohužel jsme jeho význam zapomněli, a tak většina z nás dýchá povrchně – v zásadě jen tak, abychom neumřeli. Metoda Vítězného dechu lidi nic neučí, pouze jim pomáhá probudit to, na co již dávno zapomněli. Je to pradávná technika, která se praktikovala už ve starém Tibetu a Mongolsku pod názvem „Tajné nauky“. V zásadě vychází ze základního předpokladu, že dech není pouhou výměnou vzduchu. Význam dechu je mnohem hlubší, jeho prostřednictvím jsme spojeni s pránou – s životní energií, bez níž by neexistovalo vůbec nic. Víš třeba co je základem meditace? (tázavě se na mě dívá) Základem meditace je pozorování dechu! Pokud se tohle nenaučíme, nenaučíme se meditovat. Když u meditace přemýšlím, nemedituji. To je pak lepší jít si zaběhat.Dnes se hodně lidí snaží cvičit jógu, mluvit o energiích, být „duchovní“, ale ten kontext, z něhož někteří vycházejí, bohužel nebývá úplně šťastný. Duchovno není věc ani „sport“, neslouží k tomu, abych za něj platil horentní sumy nebo abych s druhými porovnával své výkony.

 

Nenarážíš tak trochu i na obrovský boom různě zaměřených terapeutů, kteří tuhle práci vnímají spíše jako byznys než jako obecně prospěšnou činnost?

To je určitě velké téma. Často se „terapeuty“ stávají lidé, kteří cítí snadný zisk – chtějí vydělat na neštěstí druhých, přitom se sami plácají v problémech a nemají tušení, kdo jsou a co tu dělají. Moji učitelé mi vždy opakovali: „Pokud chceš pomáhat lidem, musíš být nejdříve v pořádku ty sama. Tvoje mysl, dech i tělo musejí být zklidněné.“ V mongolštině se říká, že chceš-li někoho učit, tvoje tělo nesmí smrdět. V tom je podle mě vyjádřena hluboká pravda.

 

Často narážíš na to, že si lidé musejí nejprve uvědomit, kdo jsou. Kdo jsi podle tebe ty?

Já jsem všechno a zároveň nic. (odmlčí se). Já jsem ty, já jsem to okno, ten med, vzduch... (ukazuje kolem sebe). A zároveň nejsem nic, vůbec nic. Někdy to nic zažívám během meditace, kdy vůbec necítím svoje tělo, to je potom nádhera! Základem je nelpět, nelpět na těle, na majetku, na ničem... I když já mám třeba svůj majetek ráda, to pozor (směje se). Ale nelpím! To platí i o jiných věcech. Na životě není třeba hledat nic složitého. Lidé se mě často ptají: „Paní Gano, jaké je moje poslání?“ A já jim říkám: „Žít, vnímat to, co se děje mezi nádechem a výdechem, rozdávat radost!“ Ne to neustále komplikovat slovy, ty nás většinou jen zbytečně matou.

 

Co tedy radíš v případech, kdy slova více škodí než pomáhají?

Praxi! Dech a pokoru. Osmdesát procent lidských nemocí pochází z nesprávného dechu – kde je dech, tam proudí život. Ne nadarmo se technice, kterou učím, v Mongolsku říká Dech života. Proto každému radím, aby ráno po probuzení nezačal hned pobíhat po bytě, ale zůstal chvíli v posteli a provedl jednoduché dechové cvičení spočívající v tom, že se 21x hluboce a soustředěně nadechne nosem do celého těla a stejným způsobem vydechne. Kdyby tohle každý dělal třikrát denně, v zásadě nepotřebuje hledat pomoc jinde. Jakmile totiž pochopíme svůj nádech a výdech, pochopíme celý život i smrt.

 

 

-----------------

Gantulga Ganjuur (Gana)

  • Narodila se v 60. letech 20. století v Mongolsku. Pochází z rodiny, mezi jejíž předky patřili významnílámové. Gana se postupně stala žákyní významných duchovních mistrů, pod jejichž vedením neustále prohlubuje své znalosti a dovednosti.

  • Od roku 1997 žije téměř nepřetržitě v Česku. V roce 2006 začala věnovat své síly výhradně pomoci lidem a popularizaci učení „Vítězný dech“. Zvládnutí pradávné metody vede k pročištění organismu, zlepšení zdravotního stavu, posílení imunity, projasnění mysli, zvýšení sebevědomí a větší radosti ze života.

  • Gana pořádá pravidelné semináře v různých městech Česka a kromě vyučování „Vítězného dechu“ a přednáškové činnosti se věnuje i individuálnímu poradenství.

  • Více o Ganě i Vítězném dechu najdete zde:www.viteznydech.com

 

----->

Přehled všech akcí s Ganou v Praze 
 

 

 

general-affiliate-banner-728x90-1437632164.jpg
TOPlist

Fotogalerie